Doby, kdy lidem před jeskyní stačilo koukat na odraz své tváře ve vodní hladině, jsou pryč. A to vůbec nemusíme být marniví jako Zlá královna ze Sněhurky. Zrcadla potřebujeme, protože nám totiž ihned řeknou, jak jsme na tom v očích lidí, s nimiž se budeme setkávat. Také dokážou pozvednout sebevědomí nebo nás pobídnout k tomu se sebou rychle něco udělat: zrcadlo je dnes zkrátka takřka nezbytnou součástí našeho života.
Nejdřív to prý byla voda v míse, pak leštěné tácy ze slitin zlata a stříbra. Benátští skláři objevili nanést amalgamovou vrstvu na sklo. Nejnovější zrcadla představuje fólie, kterou prostě rozvineme a přilepíme na stěnu.
Z bludišť a panoptik
Pouze stranově převrácený jinak nezkreslený odraz skutečnosti nabízí rovinné zrcadlo. Duté však zmenšuje a vypuklé zvětšuje, obraz v nich pravdě neodpovídá a proto je houfně vyhledáváme v strašidelných zámcích a uprostřed pouťových atrakcí. Ovšem mají i praktické uplatnění – například ta vypouklá (třeba před garáží) nás šikovně informují o tom, co se děje tak říkajíc za rohem.
Zrcadlo, zrcadlo odpověz mi…
U domácích zrcadel hodně záleží na světle. Zrcadlo odráží světelné paprsky ve stejném úhlu, jak na něj dopadají a obraz převracejí. Proto bychom měli ctít zásadu, že osvětlit je třeba osobu, která se v zrcadle prohlíží, ne zrcadlo. Zní to logicky, ale máme to opravdu tak? Špatné je například zrcadlo proti stěně s osvětlením. Světlo za zády logicky způsobí, že stíníme vlastní odraz. Správně ale má světlo směřovat od zrcadla, dopadat na nás zpředu. A to nejlépe ze dvou zdrojů umístěných po stranách zhruba ve výši obličeje. Jen u třídílného zrcadla ukazujícího nás i z boků stačí pouze jeden středový zdroj světla.
Zrcadla v koupelně
Základem osvětlení menších toaletních zrcadel by měla být dvě svítidla po stranách zrcadla. Ale úplně nejlépe zabudujeme světelné zdroje nejen po straně, ale též shora. A pro někoho snad překvapivě i zdola, protože jen při takovém nasvícení nezkresleně a detailně vnímáme svůj obličej. Ostatně tak nějak vypadají i toaletky v hereckých šatnách lepších divadel. V koupelně jde hlavně o to, aby při světle umístěném přímo nad zrcadlem neviděli jen hrozné stíny pod obočím a bradou, s nimiž se žena dobře nenamaluje a muž neoholí.
Zrcadla v předsíni nebo v ložnici
Větší zrcadla vyžadují odstup – jinak se do nich prostě nevejdete. V malých bytech to může být problém. Sem se nejlépe hodí měkké rozptýlené světlo, protože zde jde spíš o to „zkouknout“ celkový dojem.
Triky se zrcadly
Zrcadlové plochy se od nepaměti používají pro kouzla a mámení s prostore. Ta na stropě předvádějící nám výškově převrácený obraz, jsou z hlediska zrakové informace krajně matoucí. Podobně jako zrcadla na podlaze – někomu mohou způsobovat dokonce závratě. Často ovšem bývají užita na stěnách, a to především v úzkých prostorách, které dokážou opticky „nafouknout“. Ale pozor, také „zvětší“ nepořádek v něm. Na jedné straně díky zrcadlům vznikají zajímavé hříčky s falešnou perspektivou. Na druhé dokáží i tam, kde je stísněně a málo světla vytvořit hloubku a projasněnou a vzdušnou atmosféru. A nemusí jít o celou zrcadlovou stěnu, stačí zrcadlo na skříňovém dílu nebo na dveřích. Tenhle luxus a vzhledem k váze pravého zrcadla i technicky obtížný způsob mámení je dnes díky zrcadlovým fóliím mnohem dostupnější. Svineme je jednoduše – jako plakát.
Bezpečnost především
Rozbité zrcadlo znamená prý sedm let neštěstí. Říkat si o malér je zrcadlo jen tak o něco opřít. Vždy bychom ho měli pevně zafixovat: vruty do hmoždinek. Také oboustrannou lepicí páskou například na dlaždičky v koupelně, speciálním stříkatelným jednosložkovým lepidlem na zrcadla.
