Zima byla v pohanské tradici úzce spojována se smrtí. A protože jen tak dobrovolně neodejde, bylo třeba ji z vesnic a měst vynést, kamenovat, upálit, utopit nebo zahrabat, aby se už nevrátila a mohlo přijít křehké jaro. Na základě této představy vznikaly pevně dané lidové scénáře a rituály, jakým způsobem zimu/smrt vynést a jak jaro přivítat. V některých krajích u nás se tento prastarý zvyk vynášení Smrti obnovil.
Jarní rovnodennost má délku dne a noci zcela totožnou; zpravidla nastává tři dny před kalendářním jarem. Jaro začíná ve chvíli, kdy Slunce vstoupí do znamení Skopce (Berana) a protne na své nebeské pouti pomyslný rovník mezi jižní a severní polokoulí. To se každým rokem o kousek posouvá, což znamená, že se začátek jara pohybuje mezi 20. a 21. březnem. Letos (2018) nastane 20. března v 17,15 hodin, napřesrok (2019) 20. března ve 22,58 hodin a v roce 2020 to bude 20. březen ve 4,49 hodin.
Kdy se vynáší Smrt
Smrtka Morana (krajově Mořena, Mařena, Smrtholka) se podle dávných pohanských zvyklostí vynáší čtrnáct dní před Velikonocemi na Smrtnou neděli (6 neděl před Velikonocemi ZDE). Vynášení Smrti se zúčastňovala celá vesnice s tím, že samotný akt vykonávala mládež, kdežto dospělí šli po straně průvodu jako doprovod. Kdo z mládenců v průvodu chyběl, toho si do roka Smrt vzala, případně někoho z jeho rodiny. Podle křesťanů se Smrtná neděle nazývá 1. Pašijová, kříže se zakrývají fialovou látkou a čtou se pašije (vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista).
Jak vyrobit Moranu
Morana se odedávna vyrábí stejně nebo alespoň velmi podobně. Figuru Smrtky vytvářely dívky. Potřebujeme tyč – jednu nebo dvě upevněné do kříže, slámu, došky nebo seno, provaz nebo lýko, staré ženské šaty, zástěru či hadry, barvy nejlépe bílé a černé anebo modré, a kus plátna na obličej, který se dnes nahrazuje silonovou punčochou. Dále Morana potřebuje ozdoby, a to náhrdelník z vyfouknutých vajíček navlečených na šňůrku, ještě lépe kraslic (jak malovat vnorovské kraslice ZDE) anebo korále ze šnečích ulit vybělených sluncem, případně barevné stužky. Ty později potřebujeme i na líto. Postupujeme tak, že tyč nebo lépe kříž obalíme slámou a pomocí provázku vytvarujeme hlavu, ruce a tělo. Navlečeme šaty a zástěru, na hlavu namalujeme obličej a na krk pověsíme vejce nebo ulity. Jednodušší verzí je hlava a ruce z došku – tělo ze slámy ovineme hadry a celé to narazíme na tyč a dozdobíme.
Vynášení smrti
Starý pohanský rituál probíhal následně: Svobodná děvčata vyrobila figurínu Morany, která symbolizuje všechno, co lidem škodí – zimu, smrt, choroby, bídu… Moranu nese v čele průvodu mládeže a dětí mladé děvče. Dospělí spíš jen přihlížejí, všichni společně pak zpívají obřadní písně, kdo umí, hraje na hudební nástroje. Průvod za zpěvu vynese figurínu za vesnici nebo město, kde ji mládenci zapálí a hodí do vody. Případně ji předtím kamenuji, a když není poblíž voda, zakopou Smrtku do země. Zima a smrt jsou pryč, očistný oheň a voda je vzaly… V některých krajích se poté mládež rozuteče zpátky do vesnice, a kdo doběhne poslední, může se podle pověry do roka rozloučit se životem.
Vítání jara
Po vynesení symbolu zimy a smrti přichází na řadu vítání jara. Lidé uříznou líto (letečko, májíček) – mladý zelený stromek (většinou jívu) nebo narašené větvičky. Ozdobí je barevnými stuhami a se zpěvem se vrací do vesnice. Zelená ratolest symbolizuje život a jaro. Krajově bylo líto doplněno panenkou – symbolem plodnosti. Po příchodu do vesnice následovala s lítem koleda po domech, kde se zpěvem a říkadly oznamovalo, že zima skončila. Za to koledníky odměnili hostinou a taneční zábavou.
