Venkovní dlaždice jsou výrazně náchylnější na poškození než dlažba v domě. Pracují zde kromě povětrnostních vlivů i vlhkost a výkyvy teplot. Pokud je ale položíme správným a odborným způsobem, není se čeho obávat. Aby vydlážděná terasa u domu a případně i chodník sloužily co nejdéle, je dobré vědět, na co je třeba dávat při pokládce pozor. O výrobě dřevěné trasy ZDE.
Při neodborném zacházení s dlažbou při pokládce může dojít již po krátké době ke zvětrávání a objeví se první trhliny. Správná pokládka začíná již u přípravy podkladu: Ideální je osvědčená, alespoň 5 cm silná cementová podlážka s 1 – 2% sklonem, aby po ní mohla voda rychle stékat. V žádném případě bychom neměli pokládat keramické dlaždice přímo na betonovou desku, neboť ta v závislosti na teplotě podléhá rozpínání, což má negativní dopad na dlaždice samotné.
Příčiny poškození
Jednou z nejčastějších příčin poškození je vlhkost, která shora proniká mezi dlaždice. Pod nimi se pak v létě v horku vytváří pára, v zimě naopak dochází k zamrzání a takovýmto vlivům nevydrží žádné keramické dlaždice dlouho odolávat. Vlhkost ovšem může stoupat směrem vzhůru od spodu. Poslední variantě můžeme předejít použitím těsnící hmoty, kterou špachtlí opakovaně naneseme v několika vrstvách na cementovou podlážku.
Výběr dlaždic a lepidla
Díky mrazu odolným dlaždicím lze vytvořit terasy různých vzhledů. Další výhodou je, že dlaždice představují pro zahradní nábytek pevný podklad. Použít musíme pouze venkovní dlaždice, které jsou deklarovány jako odolné vůči mrazu. Použité lepidlo a spárovací hmota musejí být vysoce flexibilní a být zpracovány tak, aby mezi jednotlivými deskami a mezi deskami a podkladem nevznikly žádné duté spoje. Co se správné pokládky podkladu týče, docílíme jí například tím, že použijeme speciálního flexibilního lepidla pro lepení podkladu pod dlaždice. Pak již nemusíme nanášet další vrstvu lepidla na spodní stranu dlaždic.
Průřez jednotlivými vrstvami terasy:
Na betonové desce, která je usazena na podkladu ze štěrku, jehož úkolem je odvádět vodu, jsme vybudovali podlážka se sklonem. Mezi betonovou deskou a podlážkou umístěná vodu propustná fólie slouží jako oddělovací vrstva. Na dvousložkové těsnící hmotě, která odpuzuje vlhkost, pak naneseme tvrzené lepidlo na dlaždice, ve kterém nesmějí zůstat vzduchové bubliny. Rozpínací spára je žádoucí u větších cementových ploch (od 40 m2). Ta musí být dodržena bezpodmínečně také u dlaždicového obkladu.
Pracovní postup pokládky
- Při rozmíchávání lepidla na dlaždice se řídíme návodem výrobce. Elastická přísada a lepidlo namícháme ve správném poměru. Po uzrání lepidlo postupně natáhneme.
- Dlaždice položíme těsněji, než bývá zvykem a zlehka je vmáčkneme do lepidla, aby se optimálně rozptýlilo. Zednická šňůra nám pomůže při zaměřování. Poté, co jsme díky okrajovým dlaždicím stanovili směr, pokračujeme v pokládce mrazu odolných dlaždic.
- Spárovací hmotou vyplníme všechny spáry, nejlépe pomocí mechové gumové stěrky. Po vsáknutí spárovací hmoty, plochu očistíme. Plochu poté očistíme speciální houbou určenou k odstranění epoxidových hmot, poté ještě jednou normální houbou.
Spárování
U venkovních dlaždic je vhodné použít takovou spárovací hmotu, kterou budeme moci do spár nalít. Její hustší tekutá konzistence zaručí, že všechny spáry kompletně vyplní a že nevzniknou žádné duté prostory. Po zatvrdnutí přebytečnou hmotu odstraníme špachtlí a spáry vyhladíme vlhkou houbou. Do spár, které jsou široké do 10 mm, bychom měli běžným způsobem, diagonálně nalít tekutou spárovací hmotu (vhodná pro spáry od 5 do 50 mm).
Impregnace
Ochranu venkovních dlaždic proti vlhkosti můžeme ještě vylepšit aplikací impregnace na balkony a terasy. To platí zejména pro porézní keramiku. Použitá impregnace ulpí na dlaždicích i v samotných spárách a nedovolí vodě, aby pronikla do hloubky, naopak po ní steče. Ochranný účinek této bezbarvě zasychající a rozpouštědel prosté kapaliny vydrží několik měsíců. Stejně vodotěsně impregnujeme dokonce i tenké trhlinky do 0,2 mm, a to tak dokonale, že nutné a finančně nákladné sanační práce odsuneme o rok nebo o dva.
