Máme-li vlhko v domě nebo na chalupě, měli bychom vědět, že to může nejen poškodit naše zdraví, ale také musíme vynaložit víc peněz na vytápění, hrozí vznik plísní a celkové znehodnocení budovy. Budeme muset udělat něco opravdu radikálního, abychom dům vlhkosti zbavili. Nejdřív ale musíme zjistit, co vlhkost v domě způsobuje.
Vlhké zdivo mívá podobu tzv. map, neboli výkvětů vykrystalizovaných solí i poškození fasády. Mapy na fasádě, opadávající omítka, houby a plísně nejsou jen estetický a hygienický malér, ale jde i o problém stavební a technicko konstrukční. Navlhlé konstrukce totiž rychleji podléhají zvětrávání, takže materiály a konstrukce se postupně rozpadají, až nakonec dojde k destrukci samotného objektu.
Vlhkost a její negativa
Pronikání vlhkosti do stavebních konstrukcí zabráníme, když objekt komplexně zabezpečíme proti vodě v každém skupenství od základů až po střešní konstrukci. Nadměrná vlhkost v konstrukci zvyšuje spotřebu energie k vytápění, je odpovědná za vznik plísní, snižuje funkčnost, stabilitu a stálost stavebních materiálů. Vlhké zdivo omezuje použitelnost, bezpečnost a požadovanou funkčnost domů. Voda se ve zdivu vyskytuje obvykle ve všech skupenstvích. Migruje stavebním materiálem, který tím ztrácí původní tepelně-technické parametry, soudržnost a kompaktnost, zhoršují se i jeho další vlastnosti. To zároveň podmiňuje vznik fyzikálních jevů mezi poměrně stálými vlhkostními a tlakovými podmínkami v interiéru a proměnlivými v exteriéru.
Nežádoucí fyzikální jevy
- Difuze – průchod vlhkosti konstrukcí.
- Transmise – šíření vlhkosti v konstrukci.
- Kapilární vzlínavost – voda se tlačí od základu zdivem nad úroveň terénu, kde se odpařuje.
Je-li zdivo zasolené, nepříznivé účinky vlhkosti se zvyšují, protože ve vodě obsažené soli, transportované z podloží nebo ze stavebních materiálů, se vysrážejí. Některé soli jsou hygroskopické, tedy ve větší míře váží vlhkost z okolního prostředí a krystalizují v pórech zdiva, několikanásobně zvětšují svůj objem a chemicky porušují stavební materiál.
Sanace
Správné sanační opatření a odstranění příčin navlhnutí by mělo vyjít z profesionální diagnostiky a důkladné analýzy příčin. Prevencí je průběžná údržba a okamžitá oprava závad na konstrukcích a instalacích. U starých objektů je důležité zjistit stupeň vlhkosti a obsah škodlivých solí. To se dělá odebráním vzorků z postižených míst a následnou chemickou analýzou. Jsou metody, jak místa, kde vlhkost prosakuje, přesně lokalizovat a na základě vyhodnocení údajů učinit cílená opatření. Samozřejmě povrchovou i spodní vodu je třeba odvést mimo dosah objektu drenážními trubkami nebo rozmanitými systémy vsakovacích a drenážních programů, systém povrchových a odtokových žlabů. Také preventivně chráníme spodní stavbu systémem odvětrávacích kanálů nebo upravíme terén v okolí stavby.
Metody k zjištění ohrožených míst
Můžeme použít pasivní (nepřímé) a aktivní (přímé) sanační metody a vhodnou izolaci proti vniknutí vody do objektu.
- Nepřímé, pasivní metody nevyžadují speciální materiály ani velké investice. S jejich pomocí zabráníme nepřímému kontaktu konstrukce se zeminou a zvětší se odvětrávací nebo odpařovací plocha navlhlé konstrukce.
- Přímé aktivní metody přicházejí na řadu, když je vlhkost příliš vysoká a její účinky velmi agresivní. K vytvoření průduchů se používají například laminátové panely s vlnovkovým profilem, které v dotyku se základovými konstrukcemi umožňují odvětrávání. Využívá se i princip odvětrávaných fasád, nejčastěji jde o tzv. odvětrávaný sokl, kterým uniká nahromaděná vlhkost z navlhlého zdiva bez toho, aby poškozovala omítky a zdivo nad ním. Dále je možné použít plasticky profilované fólie, které se přikládají na zdivo částí s výstupky, čímž se vytváří prostor na provětrávání a odvod nadbytečné vlhkosti. Právě profilace umožňuje zdivu dýchat. U fólií je důležité správné jejich volné překrytí, které umožní trvalé provětrávání výfukovou spárou. Můžeme použít i sanační omítky, které strukturou zabezpečují odpařování vlhkosti ze zdiva tak, že povrch omítek zůstává suchý bez živných podmínek pro vznik plísní a hub. Sanační omítky vlhkost snižují, ale neodstraňují ji ze zdiva natrvalo.
Opravy zdiva a odsolení
Před sanací je nutné komplexně opravit poškozené zdivo, neboť bývá nesoudržné, má množství trhlin a spár, nebo obsahuje množství solí, které brání vysušení. Odsolit zdivo lze speciálními sběrnými elektrodami, které po ukončení práce ze zdiva odebereme. Zpevnit ho můžeme například injektáží, při níž se do zdiva navrtají otvory s určitým rastrem. Do nich se pak aplikují minerální suspenze nebo směsi syntetických živic. Protože každý objekt pracuje – sedá a smršťuje se, vznikají trhliny. Ty je nutné utěsnit, aby jimi neprostupovala voda. Statické trhliny se většinou injektují epoxidovou pryskyřicí nebo cementovou suspenzí. Do malých netěsností se injektuje gel nebo polyuretanová živice. Na opadávající omítku můžeme použít výplňovou injektáž a vzniklé dutiny vyplnit vhodnými suspenzemi.
Dodatečná izolace
Další možností je vytvoření dodatečné izolace nebo chemické bariéry. Dodatečnou izolaci můžeme vytvořit tzv. podřezáváním řádkového zdiva v ložní spáře speciálními pilami. Do mezery se vkládá nová hydroizolační vrstva z vyztužených fólií. To se dělá více způsoby, například řetězovou pilou s vložením hydroizolace, narážením antikorových desek do spár zdiva nebo diamantovým lanem.
Chemická bariéra
K chemické bariéře proti vlhkosti se používá více utěsňujících roztoků na bázi epoxidů, akrylátů, vodních skel či silikonů. Jejich výhodou je, že se dají použít na neřádkované zdivo, nevýhodou to, že se přitom musí rozsáhle vrtat a vrty se poté naplní chemickými směsmi. Takto ošetřená oblast bude pro vodu nepropustná. Proti tlakové vodě je pak vhodná tzv. clonová injektáž, která vytváří dodatečnou vertikální izolaci. Jako doplňková opatření k rychlému tepelnému vysoušení zdiva postiženého vlhkostí se využívá též technologie výhřevných tyčí. Uplatňuje se zejména u objektů zasažených povodněmi. Zmíněná řešení jsou technologicky složitá a zpravidla je třeba zadat je odborné firmě.
