Nejen na období Velikonoc můžeme rozzářit a zútulnit svůj domov nebo i kancelář příjemně voňavým hyacintem, který zajímavě naaranžujeme. Optimistickou jarní atmosféru si totiž doma můžeme vytvořit, kdykoli se nám zachce, a to i když to za okny vypadá jinak. Z široké škály barev, v nichž se vyskytuje, si na aranžmá s hyacinty vybere opravdu každý. Květy mohou být bílé, smetanové, růžové, fialové, oranžové, červené, modré nebo žluté.
Chceme-li navodit decentní, romantickou atmosféru volíme bílou nebo pastelové odstíny růžové a fialové. Ostře růžové a modře zbarvené odrůdy jednoznačně poutají pozornost, podtrhnou naši individualitu a hodí se do výstředněji zařízeného interiéru. Pokud usilujeme o veselý a hravý dojem, sesadíme dohromady hyacinty různé barvy květů, například bílé, růžové, oranžové a žluté.
Péče o řezané hyacinty
Řezaný hyacint je na trhu většinou dostupný od listopadu do května. Opravdu kvalitní rostlinu poznáme, když ji koupíme i s částí cibulky, která obsahuje buňky dodávající květině optimální množství vody a živin. Stejně jako ostatní cibuloviny i řezaný hyacint ve vázách dále roste, což aranžmá zajišťuje neustálou proměnu. Spodní část stonku kvůli cibulce neořezáváme, jen ji dobře opláchneme. Květiny umístíme do čisté vázy s čerstvou vodou a přídavkem speciální výživy pro řezané cibuloviny. Květiny chraníme před průvanem a zdroji etylénu, jako jsou výfukové plyny, cigaretový kouř a zrající ovoce. Obojí zkracuje jejich životnost, která se jinak pohybuje v průměru okolo sedmi dní.
Velikonoce
Protože se hyacint nejčastěji vnímá jako typicky jarní květina, je oblíbenou součástí velikonočních aranžmá. Sami si velice jednoduše můžeme vytvořit řadu nejrůznějších velikonočních dekorací. Máme-li hrnkový hyacint, odzobíme zeminu v květináči prázdnými vaječnými skořápkami. Nebo zkombinujeme jednu odrůdu řezaného hyacintu s rašícími jarními větvičkami. Vznikne tak velice přirozené a svěží aranžmá. Další alternativou jsou bohaté kytice pestrobarevných hyacintů v kombinaci s dalšími jarními květinami, jako jsou narcisy, konvalinky, tulipány, fialky nebo modřence. Zajímavé je, že hyacinty se s narcisy snášejí bez problémů, i když látky, které narcisy vylučují, jiným květinám škodí.
Historie a původ hyacintu
Hyacinty pocházejí ze západní Asie, Turecka, Sýrie a Libanonu. V Evropě se ale pěstovaly už v době antického Řecka a Říma, jak Homér, tak Vergilius totiž ve svých spisech zmiňují jejich sladkou vůni. Poté není o hyacintech zmínka až do 16. století, kdy je do západní Evropy přivezl z Turecka německý doktor Leonhardt Rauwolf. Ke komerčním účelům se hyacinty pěstují od 2. poloviny 16. století. Zářily hlavně v 18. století, kdy si je oblíbila Madame de Pompadour, milenka Ludvíka XV., a zaplnila jimi zahrady i palác ve Versailles. Protože “Pompadourka” byla ve své době módní ikonou udávající tón, mezi francouzskou elitou tenkrát propukla doslova hyacintová horečka. Protože rozmnožování a šlechtění hyacintů je neobvykle komplikovaná záležitost, největších úspěchů v této oblasti dosahují pečliví a zkušení nizozemští pěstitelé. Sám název Hyacinthus je latinská podoba řeckého jména Huakinthos, jehož nositelem byl mladík, kterého obdivoval bůh slunce Apollón a který byl smrtelně zraněn při házení diskem. Z krve kanoucí z jeho ran vyrašily květy, jež Apollón pojmenoval po mrtvém příteli. O velké oblibě hyacintu svědčí i to, že má vlastní svátek: světový den hyacintu se slaví každoročně 7. března.
