Terakota patří mezi nejstarší podlahové materiály. Slovo je z italštiny (terra = země, cotta = pálená) a barva této pálené směsi jílu je proměnlivá podle prostředí, z něhož pochází, příměsí oxidů různých kovů v jílu i způsobu pálení. Přes svou starobylost je terakotová podlaha moderní, uchovává si hodnotu a nezatěžuje životní prostředí.
Terakota může mít většinu odstínů teplých barev, z nichž pro ni nejtypičtější je hnědočervená. Složení jílu a pálení vyvářejí odstíny od světle pískové až o barvu tmavou hnědočervenou. Z každého vypalování vznikají zcela originální kusy, které se během závěrečných dodělávek opracovávají, aby navíc získaly nepravidelný, lesklý matný či leštěný povrch. Umění výroby terakoty představuje dědictví tradice a prestiže velké hodnoty. Od doby vzniku terakoty známe čtvercové kachlíky, kulaté nebo čtvercové kabošony, trojúhelníky, tyčinky, provensálské podlahové cihly, trojnásobné jihofrancouzské dlaždice, osmiúhelníky, šestiúhelníky a masivní dlaždice tlustší než klasické kachlíky: všechny dávají podlaze naprosto originální charakter.
Proměny terakoty
Díky poréznosti materiál neustále pracuje, a tak v průběhu let a s postupnou péčí získá naprosto jedinečnou podobu. V jednom balení se mohou vyskytovat různé odstíny a není to považováno za závadu, naopak.
Praktické využití terakoty
Terakota na oblibě získala nejen odstíny barev a strukturou povrchu, ale i řadou vynikajících užitných vlastností, zejména pevností a odolností vůči mechanickému i chemickému poškození. Z terakoty položená podlaha je mrazuvzdorná a má nízkou nasákavost, proto ji můžeme využít i v exteriéru, například k vydláždění teras. Široká škála podob a různé tvary, v nichž se terakota vyrábí, nám umožňují navodit jak moderní, tak tradiční atmosféru, a také možnosti využití jsou velké – kromě podlahy v interiéru i exteriéru ji můžeme využít i k obložení schodiště, fasád, zahradních lavic, sedacích zídek apod. Rozsáhlá nabídka velikostí, povrchové úpravy a tloušťky, dovolí užívat produkty do moderních, ale i do historických prostor. Pokud jde o dekorační funkci, terakota určitě splní naše očekávání.
Pokládka
Dlaždice z terakoty pokládáme stejným způsobem jako běžné dlaždice. Můžeme využít jeden nebo více vzorů, záleží na zvoleném druhu dlaždice. Při výběru je hlavním kritériem především dekorativní charakter a rozloha pokrývané plochy. Některé typy dlaždic se hodí více pro velké prostory, zatímco jiné jsou víceúčelové. Oblíbené jsou také obrazce vytvořené použitím dlaždic různých tvarů a velikostí, předělů, nebo dlaždic jiných barev. Před spárováním dlaždice impregnujeme k tomu určeným prostředkem, který chrání terakotu před znečištěním. Spárovat terakotovou podlahu můžeme nejdříve 24 hodin po pokládce, pracujeme rychle a po celé ploše. Pro stanovení vhodnosti a množství spotřeby provedeme na malé ploše test. Pozorně si přečteme přibalený návod. Při práci větráme. Přebytek spárovací hmoty setřeme stěrkou a vyspárovanou dlažbu omyjeme houbou. V případě, že terakotu pokládáme na podlahové topení, musíme je před čištěním a dalším ošetřením vypnout. Ošetřovaný obklad musí být přirozeně chladný, čistý, suchý, zbavený skvrn a savý.
Péče o terakotu
Při ošetření nově položených ploch musíme dodržet dostatečnou dobu pro zaschnutí lepidla či malty, aby z obkladu a základové konstrukce mohla uniknout vlhkost. Obklady pokládané do lepidla zasychají dva až tři týdny, obklady pokládané do malty čtyři až šest týdnů, ale tyto časové údaje jsou orientační, závisí na povětrnostních podmínkách apod. Teprve poté terakotu můžeme ošetřit. Napustíme ji voskem nebo speciální impregnací, která ji chrání před nečistotami a mastnotou. Aby terakotě zůstal její přírodní vzhled, většinou se neglazuje. To ovšem neznamená, že nemění – přírodní barva se postupem času přetváří a odhaluje teplé tóny. Také přírodní terakotu musíme ošetřovat, a to nejlépe produkty na bázi vosků, které zaručují utěsnění a propůjčí pálené hlíně hedvábný lesk. Můžeme si ale pořídit i terakotu s glazovaným povrchem, která má intenzivnější barvy a je vůči nečistotě odolnější.
