Suiseki se objevují v Číně ve stejné době, kdy v Japonsku nastupují bonsaje. Nejde ale o rostliny ani o stromy. Suiseki jsou zajímavé výrazné přírodní kameny, které mají speciální tvar, barvu a texturu a jsou opatřené většinou dřevěnou základnou nebo jsou v keramické či bronzové misce. Takový kámen – suiseki má status uměleckého předmětu. Jejich sbírání a dotváření se aktuálně rozšiřuje i u nás.
Obdiv ke kamenům a jejich sbírání a vystavování v čínské a japonské kultuře trvá již tři tisíce let. Zatímco v našem vnímání je kámen symbolem chladu, nehybnosti a lhostejnosti, ve východní filozofii je živým materiálem, přítelem a společníkem, který inspiruje ducha a podněcuje fantazii. Krásné kameny se stávaly součástí ústní i písemné tradice a již svými názvy „bratr kámen“, „ctěný kámen“, „patriarcha kámen“ vyjadřovaly citový vztah, který k nim člověk měl. Kameny se staly i významnými malířskými náměty, psaly se o nich básně, odborná pojednání a eseje. Protože se spojují s principem jang, jsou esencí mužnosti, vznešenosti a také symbolem dlouhého života. Podle tvarů jim připisujeme i různé vlastnosti: pošetilost, tvrdohlavost, vážnost. Jejich linie mají rytmus, povrch hladkost, drsnost i různé barevné odstíny.
Smysl a cíl suiseki
Smysl a cíl suiseki je podobný bonsajím, kdy se pečlivým tvarováním zakrslých rostlin vytváří iluze miniaturních krajinek, jen namísto rostlin pracujeme s kamenem. Prostřednictvím soustředěného pozorování suiseki si můžeme vyvolat meditativní stav s velkou inspirativní silou.
Technika suiseki
Suiseki obvykle prezentujeme dvěma způsoby:
- Daiza, kdy kámen stojí na podstavci tvořeném dřevěnou podložkou, kterou zhotovujeme pro každý kámen zvlášť a přizpůsobujeme přesně spodní straně kamene. Kámen přitiskneme na kopírovací papír, který zanechává viditelné otisky na místech, kde ve dřevě trochu ubereme. Dřevěnou desku vydlabáváme po malých kouscích, což představuje test trpělivosti, když kámen opakovaně k vznikající misce přikládáme. Někdy suiseki zasazujeme do misky tak, že těžiště kamene viditelně vychýlíme. Kámen se nevyvrátí právě jen díky svému osazení na podložce.
- Suiban, – kámen umístíme v mělké keramické misce zaplněné jemným pískem. Tento způsob nabízí větší prostor pro tvorbu imaginárních krajinek se skalisky a mořem.
- Doban – kámen umístímw v mělké bronzové misce zaplněné jemným pískem. Dřevěné podložky i jako misky slouží k tomu, aby jedinečným způsobem zdůraznily estetický půvab kamenů.
Jak vznikne z kamene suiseki
Milovníci krásných kamenů své objekty pro suiseki nacházejí ve volné přírodě, například v řekách, mořích, kamenolomech, krasových oblastí, v lese… Kámen může znázorňovat přírodní scenérie nebo objekt spjatý s přírodou (např. vzdálené hory, horu s vodopádem, ostrov, loďku, chatrč, zvířata, lidské postavy). Každý z nás přitom může v kameni vidět něco jiného, což není nijak na škodu. Kameny přírodního původu nemají úpravy. Nalezené kameny očistíme a vyleštíme flanelovým hadříkem, ale v žádném případě je nesmíme nejen mechanicky opracovávat, ale ani leštit tukem, voskem ani olejem.
Hodnocení suiseki na výstavách:
Suiseki na výstavách hodnotí podle pěti kritérií:
- Tvar: Kámen zobrazuje krajinu, pohoří, postavy, zvířata. Speciální metoda, jak kámen pozorovat – metoda tří ploch – se vztahuje na přední a zadní stranu, levou a pravou stranu a spodní stranu. Důležitá je rovnováha a soulad mezi všemi těmito plochami. Kámen musí být pozorovatelný z každé perspektivy, ve své hmotě musí poskytovat harmonický obraz.
- Kvalita: Kámen by měl disponovat správnou tvrdostí a substancí, aby mohl vyjadřovat určitou náladu. Pokud jej přelijeme vodou, zůstane co nejdéle vlhký. Abychom tyto kvality rozvíjeli, je nutné kameny aranžované na miskách suiban nebo doban vystavit dennímu světlu, polévat je vodou a polohu kamene alespoň jednou měsíčně změnit. Kameny aranžované na podstavcích daiza pak pravidelně třeme rukou nebo suchou látkou.
- Barva: Barva kamene nesmí působit neobvykle a nevěrohodně, měla by odpovídat přírodní krajině. Stabilita a jasně definované barvy, které vyvolávají pocit hloubky, jsou zvláště ceněné. Nejoblíbenější jsou kameny černé, které po přelití vodou vypadají elegantně. Mezi oblíbené patří i tmavě hnědé, šedé a modročerné.
- Povrch : Nenapodobitelný povrch mají kameny vymleté říční nebo mořskou vodou. Kresba na povrchu kamene může znázorňovat osoby, zvířata, krajinnou scenérii nebo abstraktní vzory.
- Stáří: Pouhým zasazením kamene do dřevěné nebo keramické misky suiseki nevzniká. Klade se velký důraz na stáří stejně jako u bonsají. Nejedná se však o věk horniny, ze které kámen pochází, ale čas, kdy o něj intenzivně pečujeme. Tato péče spočívá ve výše uvedeném zvlhčování nebo tření povrchu kamene, čímž docílíme určité patiny. Doba jeho zrání (yoseki) podle kvality kamene trvá patnáct až dvacet let, a jediné, co vlastně smíme, je leštění kamene hadříkem, vystavování slunci a polévání vodou. Vytvoření patiny trvá přinejmenším stejně dlouho jako vznik nádherné bonsaje.
Fotografováno na výstavě suiseki v Botanické zahradě v Praze – Tróji
