Než se objevila podlaha v pravém slova smyslu, suplovala ji v jeskyních a chýších jen udusaná zem, pak ji začali zpevňovat plochými kameny. Až zadlouho se objevily první dřevěné podlahy. Byly z hrubě opracovaných trámů a později z prken. Na ně se stejně házelo chvojí. Když se tenhle „koberec“ zamazal, spálil se na ohništi. Nebo na zem nasypali písek: kdo po něm chodil, zároveň prkna pískem pod podrážkami dřeváků vlastně drhnul. Po odstranění tohoto krytí začala být renovace dřevěných podlah na pořadu dne.
Do našich domovů se vracejí přírodní materiály. Nad čím se jednu dobu ohrnoval nos, je dnes pořádně drahé: renesanci zažívá masivní dřevo, prkna a parkety. I když se objevují více či méně zdařilé napodobeniny z laminátu i z dřevních hmot, z mnoha důvodů hraje masivní dřevo prim – je to přírodní materiál, který je hygienický, má teplý vzhled, je příjemný na dotek, dobře tepelně i zvukově izoluje, snadno se udržuje a v případě poškození i renovuje.
Začneme broušením…
Na renovaci dřevěné podlahy potřebujeme v první řadě brousící stroj na podlahy. Lišty podél stěn většinou odstraníme. Brousíme minimálně třikrát. Jak? Nejprve po letech, pak napříč a poté dvakrát opět po letech či kompozici tvarů.
Podlahu zatmelíme
Před posledním broušením nezapomeneme vytmelit spáry speciálním tmelem, pokud budeme podlahu lakovat, na menší spáry přidáme brusný prach do laku a místa zalakujeme. Po sbroušení zbavíme podlahu prachu, ale ne vytřením, protože dřevěná vlákna by se naježila a povrch by nebyl ideálně hladký.
Štětec nebo váleček
Natíráme speciálními podlahářským štětcem nebo válečkem. První vrstva může být řidší, protože se lépe propojí se dřevem. Po uschnutí znovu celou plochu přetmelíme jemným tmelem v barvě dřeva, nebo opět dřevěný prach smíchaný v laku. Přebrousíme jemným smirkovým papírem a vysajeme – a teď už můžeme použít mop či mokrý hadr. Na suchý podklad pak válečkem naneseme ještě dvě vrstvy.
Lakování
Podlahový lak můžeme koupit jako matný, polomatný nebo lesklý. Velmi tvrdé – například epoxidové – dokáží odolávat prý až třicet let dokonce i zvířecím drápkům, jsou však trochu křehké při pádu těžkých předmětů. Dlouho schnou a jsou nějaký čas cítit. Syntetické laky schnou rychleji, mají dobrou odolnost proti oděru, jsou pružnější a úderu se přizpůsobí. Barvy vodou ředitelné mají nižší odolnost, ale velmi rychle zasychají a podlaha se dá s obroušením a lakováním upravit za jeden den. Nejčastěji se používají pro rychlost schnutí a dobrou odolnost a co je významné: při aplikaci nezapáchají. Skoro všechny laky mají v sobě složku uretan, který zvyšuje tvrdost, odolnost a pružnost nátěru a často i UV filtr, protože jinak mohou časem žloutnout, dále atest na protismyk za mokra i za vlhka. Vyrábějí se v matném, saténovém, lesklém či vysoce lesklém provedení. Vodou ředitelné nátěry lépe splývají s podkladem, spíše lehce sjednocují povrch, působí harmonicky a nevtíravě. Laky na bázi ředidel vytvářejí výraznou vrstvu se skleněným dojmem, který se násobí zejména u lesklých druhů.
Natíráme barvou
Dříve se barva používala u starých vizuálně poškozených podlah nebo podlah z horšího dřeva, dnes se používá i na nové podlahy nebo dřevěná schodiště. Podlahu lze také nejprve namořit zvoleným odstínem a poté přelakovat průhledným nebo mírně tónovaným lakem. Moření a lazury využíváme i u oprav. Tam si ale musíme počínat opatrně, u některých jsou vidět přesahy. Laky i barvy se snadno aplikují a nevyžadují v podstatě žádnou následnou péči, stírají se vlhkým hadrem nebo vysávají.
Vosky a olej
Povrch je příjemný a teplý, podtrhuje i u barevného tónování přírodní charakter dřeva. Je však náročný na následnou údržbu, ošetřuje se speciálními přípravky a po čase se doplňuje. Klasiku v tomto případě představuje starý známý Hydrovosk. Taková podlaha je určena pro náročnější uživatele. Zvláště pečlivě vybíráme oleje a vosky pro silně zatížené podlahy. Podlahy ošetřené oleji ještě na povrchu upravíme nanesením vrstvy tzv. tvrdého vosku.
