Jdou slova „dítě“ a „pracovat“ vůbec dohromady? Ve smyslu rozvoje osobnosti je vlastně hra pro dítě prací stejně, jako v letech dorůstání by už ta skutečná práce, kam patří i školní aktivity, měla stále zůstávat zábavou. Musíme ale pro místo soustředění dítěti vytvořit vlastní prostor. Každému dítěti by proto měla náležet vlastní pracovní židle a stůl.
Pracovní kout pro děti je prostor,kde se děti na své činnosti dobře soustředí. My tu o ně nebudeme zakopávat, ale zároveň je máme pod dohledem. Později dítě snáz přesvědčíme, že je to opravdu jeho nepořádek, který udělal, a má ho tedy samo uklidit. Patří sem měl stůl (pracovní deska) a správná pracovní židle – což jsou dva kusy dětského nábytku, v jejichž výběru často chybujeme.
I malé dítě potřebuje svůj kout
Když zvažujeme, kde bychom tedy měli místo pro dětský kout vymezit, jako ideální v případě menších dětí se ukazuje ložnice. Tam se rodina přes den téměř nevyskytuje a místa ke tam zpravidla dost. Tam by také měl být dětský pracovní stůl. Vlastně vzhledem k rychlému růstu dítěte vystačíme s pracovní deskou, u níž může kreslit, modelovat, číst si a pravděpodobně i experimentovat s nějakou formou přenosného počítače. Deska může být z prostorových důvodů sklopná. A mobilní desku položíme kamkoliv, důležité ale je její dobré zajištění. Ideální je omyvatelná.
Výška pracovní plochy
Orientační tabulka ukazuje, jak vysoko by v centimetrech měla být pracovní deska stolu ve vztahu k tělesné výšce dítěte.
Výška postavy Výška stolu
90 40
100 44
110 48
120 52
130 56
140 60
150 64
Budeme mít prvňáka
A to znamená, že se zmnoženými povinnostmi vzrostou i nároky na klidné místo a soukromí. S hracím koutem v ložnici rodičů už nevystačíme. Ideální je vlastní pokoj pro děti…, ale kdopak to má? Teoreticky by dětský pokoj měl být druhý největší po obývacím pokoji, protože děti v ní tráví podstatně více času, než rodiče v ložnici nebo v pracovně. Pokoj rozčleníme do zón. Soukromí je důležité, zvlášť tam, kde je dětí více. Každé dítě by mělo mít vlastní stůl s židlí a osvětlením. Mezi ně umístíme optickou bariéru nebo je otočíme tak, aby školáci seděli zády k sobě. Na nás je vést děti k pravidelném uklízení věcí na místo – opravdu tím nezaútočíme na jejich svobodu (a pokud snad ano, tedy k jejich budoucímu prospěchu).
Školákův stůl
Měl by mít podobně jako pracovní deska předškoláka nastavitelnou výšku a růst tak s dítětem. Dbáme i na jeho správnou hloubku a vůbec dostatečnou plochu i prostor pro nohy pod ním. Dobrý stůl má zaoblené přední hrany. Konstrukčně je pevný, neviklá se ani nekýve a neprohýbá. Pokud možno by měl stát u okna a to tak, aby si náš školák při psaní nestínil. Čili pravákovi na stůl dopadá světlo zleva a levákovi naopak.
Pracovní židle
Školák by měl mít i kvalitní židli, stabilní a bezpečnou. Ideální je s pětiramennou podnoží na kolečkách s brzdným systémem. Výška vpředu zaobleného sedáku by měla být nastavitelná, polohovatelná podpěra zad ideálně nastavitelná mezi druhým a čtvrtým obratlem. A neměla by být vyšší, než je oblast lopatek sedícího dítěte, aby se mohlo bez problémů protáhnout. Sklon sedáku má reagovat na dětské „hnízdění se“, kdy si hledají nejlepší polohu, protože tento předozadní pohyb sedáku je důležitý především pro správné držení zad u počítače. Hloubka sedáku by měla dítěti umožnit sedět na celé jeho ploše, stehna a lýtka mají při sezení svírat pravý úhel. Většina prvňáků by si asi k takové židli zasloužila ještě nějakou stoličku či podložku pod nohy. Dobrá pracovní židle, která dětským zádům a nohám neubližuje a s našim potomkem roste, je samozřejmě dražší, než nějaké štokrle – ale stojí za to na ni ušetřit.
