Kromě světla a tepla je pro pokojové rostliny stejně nezbytná i voda, bez té žít nemohou. Při zalévání pokojových rostlin je podstatné i množství vody, které by mělo odpovídat konkrétnímu druhu. Kořeny rostlin však kromě vody potřebují i vzduch. V trvale mokrém substrátu kořeny většiny rostlin trpí nedostatkem vzduchu, což může mít za následek uhynutí rostliny stejně, jako když ji zalévat nebudeme vůbec.
Na nesprávnou zálivku rostlina reaguje následně:
Málo vody – Listy jsou ochablé a zvadlé, spodní jsou pokroucené a žluté, okraje zahnědlé, suché, rostlina téměř neroste, pokud kvete, květy rychle vadnou a opadávají. Listy opadají od nejstarších k nejmladších, rostlina nakonec uhyne.
Přemokření . Listy jsou ochablé, měkké a částečně ohnilé, spodní jsou zkroucené a žluté, jejich špičky zahnědlé. Rostlina špatně roste, případné květy bývají plesnivé, všechny listy opadávají ve stejné době, zemina zapáchá, kořeny hnijí.
Množství zálivkové vody
- Vůbec žádná zálivka v zimě: zcela suchý substrát bez zálivky potřebují v zimě kaktusy a sukulenty pocházející z pouštních oblastí.
- Velmi slabá zálivka v zimě: V období vegetačního klidu, tedy zimního odpočinku, rostliny přijímají jen málo vody. Tomu bychom měli přizpůsobit i zálivku a substrát bychom měli udržovat téměř suchý. Jednou za 14 dní zalijeme mírným nepřerušovaným proudem vody a jakmile proteče do misky, přestaneme a asi po půl hodině misku vylijeme.
- Občasná zálivka v sezoně: velká část rostlin potřebuje, aby povrch substrátu, v němž žijí, před novou zálivkou zcela zaschl (pod povrchem by ale měl být vlhký). Tuto péči obecně vyžadují například kvetoucí pokojovky. Zaléváme tehdy, když špička prstu po ponoření do země do hloubky asi 1 cm zůstane suchá.
- Pravidelná každodenní zálivka: se týká většinou rostlin, které jsou svým původem bahenní. Substrát by měl být stále udržován mokrý. K pokojovým rostlinám, které tuto péči vyžadují, patří Cyperus, Puškvorec, Azalka a většina masožravých rostlin.
Kvalita zálivkové vody
Při zalévání pokojových rostlin nemá většina problémy s vodou z kohoutku, zvláště, když ji necháme přes noc odstát, aby vyprchal chlór a voda měla pokojovou teplotu.
Pokud máme vodu příliš tvrdou, budou se na povrchu zeminy i na stěnách květníku tvořit bílé vápenaté usazeniny. Tomu můžeme zabránit jednoduchým trikem: do řídké tkaniny (nebo si z ní ušijeme malý pytlík) zabalíme hrstku rašeliny a vložíme do nádoby se zálivkovou vodou, kde ji můžeme ponechat delší sobu a vodu doplňovat. Po čase rašelinu vyměníme.
Tvrdou vodu nesnášejí:
Azalky, Gardénie, vřesovištní kyselomilné rostliny, masožravé rostliny, Orchideje, pokojové Hortenzie… Některé z nich, například masožravé rostliny, je nejvhodnější zalévat měkkou dešťovou vodou.
Rosení a vzdušná vlhkost
- Protože se půdní vlhkost vzájemně doplňuje s vlhkostí vzdušnou se zákonitě se stoupáním teploty zvyšuje potřeba přijímat vodní páry. V bytech vlhkost zvyšujeme mlžením, které vytváříme rozprašovačem.
- Vyšší vzdušnou vlhkost vyžadují rostliny s tenkými listy a téměř všechny pokojové květiny pěstované v bytě vytápěném ústředním topením. Tučnolisté rostliny rosit nepotřebují.
- Účinné je otírání velkých listů vlhkým tamponem nebo hadříkem, čímž je i zbavujeme prachu.
- Listy ale nikdy nerosíme v případě, že by na rostlinu dopadaly přímé sluneční paprsky, neboť by se spálila (kapky rosy působí na slunci jako lupa).
Větrání
Správné ovzduší pokojové rostliny potřebují pro zdravý růst. Nedostatkem kyslíku v přirozených podmínkách rostliny netrpí, objevuje se pouze v případech přemokření substrátu, kdy je vzduch z půdních pórů vytlačen. Kysličník uhličitý, který je zdrojem uhlíku pro fotosyntézu, rostliny přijímají listy. Velice citlivě však reagují na znečištění ovzduší. Rostlinám prospívá větrání, avšak většina z nich nesnáší průvan.
