Naši předkové se o Vánocích bavili nejrůznějšími zvyklostmi a obyčeji. Od dob rádia a televize se od nich ustupovalo, až mnoho z nich zcela zaniklo. Dnes se je mnozí mladí i starší lidé pokoušejí o obnovování vánočních tradic a ukázat svým dětem, prosto si zkusme na některé vzpomenout. Začněme třeba tím, že si ještě před štědrovečerní večeří dáme pusu pod zavěšeným jmelím.
Mezi nejkrásnější vánoční zvyk patří setkání. Je důležité, aby se během Štědrého večera nebo dvou následujících vánočních svátků – Božího hodu a Štěpána – sešla celá rodina – rodiče, děti, prarodiče, vnoučata, sourozenci… Před štědrovečerní večeří při přípitku pak vzpomeneme ty, kteří u stolu chybí, ať již proto, že žijí daleko, anebo již nejsou mezi námi.
Zlaté prasátko
Během dne před Štědrým večerem se až do večeře drží půst. Mělo a má to i praktický důvod – aby se neujídalo z připravovaných pokrmů a děti nemlsaly cukroví. Málokdo půst vydrží, ale pokud ano, má přijít i odměna – zlaté prasátko. Pro nás dospělé znamená hrdost, že jsme vydrželi, ale pro naše dítě bychom měli mít připravené čokoládové prasátko v pozlátku. U nás doma jsme dokonce my dospělí, předstírali, že zlaté prasátko nevidíme (protože jsme sem tam něco zobli).
Vyšla hvězda
Na Štědrý den se brzy stmívá, a pokud není zcela zataženo, nemělo by se v místnosti, kde večeříme a setkáváme se u vánočního stromečku, svítit až do doby, dokud nevyjde první hvězda. Dovolují-li to naše bytové podmínky, neměly by do místnosti až do té doby děti vstupovat. Dospělí připraví vše potřebné k večeři a pod stromeček uloží dárečky. Jakmile první hvězda vyjde, někdo v místnosti zazvoní, všichni vejdou a posadí se ke společné večeři. Dobrým tipem je nahrát zvonění na nějaký nosič (magnetofon) s dostatečně dlouhou předchozí pauzou a pak ho pustit. Tak děti nebudou moct říkat, že tam zvonil táta nebo máma…
Štědrovečerní večeře
Štědrovečerní večeře má určitá pravidla, která souvisí se zvyklostmi:
- Na stůl se připraví vždy jeden talíř navíc, pro náhodného hosta.
- Na stole by mělo být pár stébel slámy (může to být i drobná slaměná ozdoba), přinese to rodině v příštím roce štěstí.
- Pod talíře se štědrovečerní večeří vložíme šupinu z kapra, anebo minci. To proto, abychom měli po celý rok dostatek peněz.
- Od každého chodu si musí každý naložit, i kdyby to měla být malá lžička. Nakládáme si jen tolik, kolik dokážeme snít, zbytky by na talířích být neměly.
- Od štědrovečerní večeře se nesmí vstávat, a to ani když zvoní telefon nebo někdo bouchá na dveře. Říká se, že ten kdo během večeře vstane od stolu, do roka onemocní nebo zemře. Proto je důležité mít připravené všechno nádobí a jednotlivé chody pěkně po ruce. Po večeři by pak měli vstát všichni najednou. Praktické je nejprve sklidit ze stolu. Než odejdeme ke stromečku, můžeme si vyzkoušet některé zvyklosti, díky kterým naši předkové hádali, co se stane v blízké budoucnosti.
Lití olova
Zvyk, který děti vzrušuje, je lití olova. Připravíme si snadno tavitelný kov (slitinu olova s cínem, kterou koupíme pod názvem klempířský cín na pájení), nádobku, ve které se kov dá tavit (starou lžíci či naběračku), zdroj tepla (např. plamen plynového hořáku) a větší nádobu s vodou. Olovo roztavíme a opatrně, ale najednou ho vlijeme do vody. Vznikne odlitek abstraktních tvarů. Všichni zúčastnění se pak pokoušejí rozpoznat, čemu nebo komu je odlitek podobný, a co nás tedy čeká. Jiný výklad vychází z geometrie odlitků, z nichž se dedukují pozitivní vlivy u tvarů oblých a nepříznivá předpověď u forem s hroty a nelesklým povrchem.
Ořechy a jablka
Každý si vezme ze stolu vlašský ořech a rozlouskne ho. Najdeme-li zdravé jádro, budeme i my v příštím roce zdraví. Zkažené jádro věští nemoc nebo i smrt. Poté hlava rodiny rozkrojí vybrané jablko napříč – objeví-li se hvězdička (tvar přeříznutého jaderníku), sejdou se všichni za rok ve zdraví. Tvar kříže značí opět nemoc a smrt.
Pouštění lodiček
Jestliže se nám podaří rozlousknout ořech tak, abychom měli celé jeho poloviny, můžeme si vyzkoušet zvyk pouštění lodiček po vodě. Do skořápek upevníme malou svíčku (nejlépe kousek dortové), každý člen má jednu. Na stůl postavíme mísu s vodou. Svíčky zapálíme a každý tu svou vloží na hladinu. Podle pohybu lodiček se určuje, co koho čeká. Drží-li se lodička při kraji nádoby, bude se i její majitel celý rok držet doma. Jestliže lodička pluje ke středu nádoby, vydá se do světa. Pokud loďka přeplave celou mísu, přinese svému majiteli dlouhý život, ale jestli se potopí, přihodí se jejímu majiteli nějaká nepříjemnost.
Jak bude v příštím roce
Do vody pak vhodíme dvanáct jadérek, která vybereme z rozkrojených jablek. Kolik jich zůstane plavat na hladině, tolik suchých měsíců napřesrok bude.
Věštění ze tří ořechů
Rozlouskneme tři vlašské ořechy na dvě poloniny, jádro vyjmeme a pak jednu skořápku naplníme hlínou, do druhé vložíme kousek chleba a do třetí minci. Pak skořápky slepíme k sobě (rychle to jde tavnou pistolí) a zamícháme je do mísy s ořechy. Kdo si během Štědrého večera vybere tento „věštební“ ořech, čeká ho: hlína = chudoba, chléb = spokojený život, peníz = bohatství.
Házení střevíce
Svobodné dospělé dívky si stoupnou zády ve vchodovým dveřím a hodí svůj střevíc přes hlavu. Otočí-li se špičkou ven, bude do roka svatba. Ukazuje-li špička boty směrem do místnosti, zůstane dcera ještě rok doma.
Nadílka
A když si všechny zvyky a obyčeje (i mnohé další – kraj od kraje jiné) vyzkoušíme, anebo alespoň některý z nich, půjdeme ke stromečku s dárky. Nejmladší dítě, které již umí číst, roznáší dárečky podle jmenovek. Potom se dárky rozbalují – začíná nejstarší a ostatní se dívají a třeba i komentují. Nejmladší je na řadě poslední. Je to velká zkouška trpělivosti pro děti. Každý, kdo si rozbalí své dárky, se pak ukloní před rodinným betlémem (stačí malý papírový) a řekne: „Děkuji ti, Ježíšku!“.
