V každé domácnosti se čas od času objeví něco, co je potřeba natřít, neboť je to již ošuntělé, stará barva oprýskává nebo se nám to prostě barevně nehodí. U nás existovaly malířské a natěračské dílny již ve 14. století. K povrchovým úpravám se odedávna používal k výrobě ochranných nátěrů dřeva lněný olej, balzámy jehličnatých stromů a pryskyřice svařovaná se lněným olejem. Dnes trh nabízí takřka nepřeberné množství nátěrových hmot. Jak se v nich ale orientovat a jaký na co použít, než začneme natírat?
V obchodech barev a laků asi najdeme odborníka, který nám při výběru nátěrové hmoty poradí. Přesto je vhodné pozorně přečíst návod k použití, a u syntetických, polyuretanových a epoxidových barev zjistit druh ředidla.
Dělení nátěrových hmot
Nátěrové hmoty na základě jejich složení, vlastností a použití rozdělujeme do různých skupin a podskupin podle:
Chemického složení
Rozhodující jsou základní pojidlové složky nebo hlavní rozpouštědlo. Z toho plyne, že na trhu jsou nátěrové hmoty (laky) syntetické, lihové, fermežové (olejové), asfaltové, nitrocelulózové, chlórkaučukové, polyesterové a vodou ředitelné.
Barevného odstínu
Bezbarvé (transparentní) laky vytvářejí průhledný nebo průsvitný film, který je buď bezbarvý, nebo obarvený rozpuštěným barvivem či malým množstvím pigmentu. Jde o laky, lazurovací laky, napouštěcí fermeže a emulze… Pigmentované laky a nátěrové hmoty po zaschnutí vytvářejí neprůhledný, lesklý či matný nátěr s barevným odstínem. Jsou to hmoty pojidel, v nichž jsou jemně rozptýleny pigmenty, plnidla, případně i jiné látky. Dělí se na emaily, barvy, tmely a plniče.
Pořadí nanášení
Je důležité znát určení „místa“ nátěru, a nezaměňovat je. Rozlišujeme nátěrové hmoty napouštěcí, základní, vyrovnávací, podkladové a vrchní. Některé laky a nátěrové hmoty konstruují tak, že při konkrétním pracovním postupu mohou být použity pro jakékoli pořadí, kromě funkce vyrovnávací. Tuto informaci vyčteme z návodu.
Způsobu zasychání
Většina nátěrových hmot zasychá prostým odpařením rozpouštědel a ředidel, některé až po proběhlé chemické reakci (např. epoxidy). S tím do určité míry souvisí i způsob sušení a vytvrzování nátěrů. Většina z nich zasychá na vzduchu při teplotách kolem 20° C, jiné při teplotách podstatně vyšších, další se vytvrzují speciálními technologiemi.
Počtu složek
Nátěrové hmoty bývají složeny jen z jedné složky, nátěry pro silně namáhané plochy pak ze dvou i více složek (epoxidové, polyuretanové…).
Odolnosti a účelu:
Univerzální nátěrové hmoty označují výrobci barvy a laky, kterými natřeme prakticky cokoliv, snad jen plastické hmoty ne, a navíc použijeme do interiéru i exteriéru. Univerzální nátěrové hmoty jsou vhodné i pro naprosté laiky. Zkušení natěrači však zřejmě zůstanou věrni určení konkrétního účelu nátěru – určenému na dřevo (nábytek, dřevěné podlahy, dřevěné obložení, ploty…), na kovové konstrukce, na hračky, plasty, omítky, beton apod.
Ředit nebo neředit?
Před otevřením barvy očistíme víčko. Je-li na povrchu škraloup, opatrně ho od stěny odřízneme a položíme na sítko, aby barva odkapala do plechovky. Než s nátěrovou hmotou začneme cokoli dělat, důkladně ji promícháme. Většina současných barev pro natírání štětcem či lakýrnickým válečkem většinu nepotřebuje žádné ředění, ba naopak, mohlo by zhoršit kvalitu nátěru. Barvy a laky ředíme většinou jen pro stříkání pistolí. Syntetické nátěrové hmoty ředíme přidáním 15 až 25 % příslušného ředidla, nitrocelulózové přidáním 35 až 50 % ředidla. Vodou ředitelné nátěry obvykle není třeba ředit vůbec, případně jen přidáním 5 % vody! Zředěný lak vždy dobře promícháme a přecedíme před husté fosforbronzové sítko, nebo i přes několikrát přeloženou dámskou punčochu.
Tónování
Tónování vyžaduje určitou zkušenost, přesnost, trpělivost i cit pro barvy. Pokud nám nevyhovuje nabídka barevných odstínů na trhu, a nemáme dostatek zkušeností, je vhodné využít služeb tónovacích center. Odstín si vybereme podle vzorníku a obsluze nahlásíme jeho číslo. Proces míchání barvy řídí počítače, což znamená, že i v budoucnosti, když budete potřebovat barvu stejného odstínu (např. na opravu), dostaneme ji. Základem vlastního míchání barev je dodržení zásady, že mícháme jen materiály stejného druhu. Před úpravou odstínu je vždy nutné barvu důkladně promíchat. Při tónování přidáváme barvu postupně, po malých dávkách, a vždy ji důkladně promícháme.
Rady
- S barvami pracujeme při teplotách 20 až 25° C, při nižších (max. 10 °C) to sice jde také, ale doba zasychání se podstatně prodlužuje. Je důležité dostatečné větrání.
- Vysoká vlhkost vzduchu negativně ovlivňuje především kvalitu vodou ředitelných nátěrů.
- Nejvhodnější doba pro venkovní natěračské práce je čas od brzkého jara do brzkého podzimu.
- Nátěr musí být souvislý, bez pórů a dostatečně tlustý. Lepší ochranu poskytuje několik tenčích vrstev, než jeden nátěr nanesený v silné vrstvě.
- Aby byl konečný nátěr dokonale hladký a jednotlivé vrstvy na sebe dokonale přilnuly, musíme každou vrstvu nátěru (kromě posledního) po zaschnutí přebrousit.
- Základní přípravou povrchu je vyrovnání velkých nerovností tmelením. Malé nerovnosti srovnáme několika vrstvami nátěru a jejich průběžným broušením.
- Při natírání dřevěných povrchů v exteriéru použijeme pro penetraci napouštědla s obsahem fungicidů. Chrání dřevo před plísněmi, houbami a dřevokazným hmyzem.
