Mucholapka podivná je pokojová rostlina, která má na konci listů zvláštní lapací systém, s jehož pomocí chytá kořist – hmyz. Jakmile se hmyz dotkne konce oválného listu, přehne se v polovině a svou kořist uvězní. Díky způsobu lovu je obecně v našich domácnostech považována za asi nejatraktivnější masožravou rostlinu. Nemůžeme od ní sice očekávat, že vychytá všechen hmyz v našem okolí, ale ani není pravda, že by nás mohla kousnout.
Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) je masožravá rostlina vytvářející bohaté přízemní listové růžice. Je efektní a zajímavá především svým převráceným vztahem k živočichům. Na rozdíl od většiny rostlin neslouží jako potrava živočichů, ale naopak vstřebává živiny z polapeného hmyzu. Chytá hmyz prudkým sklapnutím pasti. Trávení je podobné jako u živočichů, žádné masožravé rostliny tedy nezapáchají, takže se nemusíme obávat nevítaného odéru v bytě. Téměř všechny masožravky lze doma pěstovat celoročně při pokojových teplotách.
Druhy a odrůdy
Existují formy od červené a rudé, žlutooranžové a zelené, typy zimní a letní, rozdíly jsou i v tvaru listové růžice, vzhledu pasti a délce zubů této dravé rostliny. Divoce roste tento téměř kriticky ohrožený druh na několika místech v Americe v kyselé, písčité a někdy částečně jílovité půdě.
Stanoviště
Mucholapka je rašeliništní rostlina, která potřebuje vlhkou zem a dostatek světla – na slunci získá pěkný červenavý odstín. Květináč s Mucholapkou podivnou postavíme na nejsvětlejší místo, které v bytě najdeme. Pokud budou mít dostatek vody, bude se jim dařit i na přímém slunci. Mimo topnou sezonu je tedy nejvhodnějším stanovištěm okenní parapet, např. v koupelně. Pokud je ale pod parapetem radiátor, musíme rostlinu během topné sezony přemístit na chladnější světlé místo.
Pěstování
Substrát volíme kyselý rašelinový, bez živin a vápníku. Můžeme ho použít i ve směsi v poměru 1:1 s hrubým pískem. Substrát nikdy nenecháme vyschnout, rostlinky mají slabý kořenový systém. Květináč postavíme do velké misky s vodou, která odpařováním zvlhčí rostlině vzduch. Zaléváme do misky (ne na zeminu) měkkou, nejlépe dešťovou vodou. Masožravé rostliny jsou velmi citlivé na vápník obsažený v pitné vodě. Nikdy je nepřihnojujeme. Když Dionaea přestane pro nedostatek živin růst, přesadíme ji, a to jednou za rok, nejlépe na jaře. Odstraňujeme odumřelé listy, které by mohly začít plesnivět. V zimě tato masožravka omezuje růst a mění i tvar listů. Proto snížíme teplo i zálivku, světla by ale měla mít i v těchto měsících dostatek. Mucholapka podobně jako v nepříznivých podmínkách vytváří v zemi oddenek jako zásobní orgán. Tyto rostliny je vhodné nejen kvůli malému vzrůstu sesazovat k sobě, a to i více druhů. Vytvoříme jim tak optimální klima.
Tip na výrobu měkké zálivkové vody
Protože chytat dešťovou vodu není tak snadné, můžeme si pomoct malým trikem – Do zálivkové vody ponoříme hrst rašeliny zabalené v husté fáčovině nebo řídkém plátnu (můžeme i ušít malý sáček) a necháme do druhého dne odstát.
Množení
Množíme listovými řízky, což není příliš spolehlivé, semeny anebo nejsnáze dělením starších trsů. Většinou se mucholapka jednou ročně samovolně rozdělí na několik částí, které lze po několika dnes snadno oddělit.
Pozor – nedráždit!
Lapací systém rostliny nazývané Mucholapka podivná je tak zajímavý, že zejména pro děti je těžké odolat a nezkoušet jej znovu a znovu. To ale může rostlinu vyčerpat a nakonec i zahubit. Lasturovité listy mucholapky se skládají ze dvou polovin, na jejichž vnitřní straně se nachází citlivé chloupky. Pokud se jich něco dotkne dvakrát v průběhu dvaceti sekund, rostlina se domnívá, že je uvnitř moucha, sklapne list a stráví kořist.
