Najdeme-li na listech pokojových květin šedé flíčky a na kmínku či větvičkách nalepené okrouhlé, jakoby voskové, ploché škůdce barvy krémové, okrové nebo hnědé, máme problém. Rostlinu napadly puklice a štítenky, které řadíme k velmi úporným škůdcům – jakmile se totiž jednou objeví, velmi obtížně se jich zbavujeme.
Puklice a štítenky napadají často oleandr, fíkus, palmu, dracénu, orchideje, také kaktusy a sukulenty. V zahradě je můžeme najít na ovocných stromech i okrasných dřevinách, jako jsou túje, tisy a jiné jehličiny.
Jak vypadají puklice a štítenky
Puklice a štítenky patří mezi poměrně hojně rozšířené škůdce. Puklice mají šedavá nebo hnědá plochá tělíčka o průměru 3–7 mm a ochranný štítek pevně srostlý s tělem. Štítenky také mají tělíčko kryté voskovitým štítem, ten s ním ale není pevně spojen a lze ho jednoduše odstranit. Tento okrouhlý štítek má krémovou, okrovou nebo hnědou barvu. Oba tito škůdci jsou na povrchu rostlin jakoby nalepení, nijak zvlášť se nepohybují. Tito přisátí škůdci se pod štítkem rychle rozmnožují – samička si vyhledá místo na kmeni, nabodne kůru a začne sát. Ze zadečku přitom vylučuje chitin, z něhož vznikne se vytvoří onen štítek neboli puklička, pod níž naklade stovky vajíček. Z těch se líhnou zelené nymfy (později hnědé) a usazují se většinou na spodní straně listů, podél žilkoví a také v paždí listů, na stoncích.
Odkud se vezmou?
Puklice či štítenky si nejčastěji přineseme domů ze skleníků, které nejsou dostatečně ošetřovány, od zahrádkářů, anebo si napadenou rostlinu koupíme v květinářství apod. Proto je vhodné novou rostlinu pečlivě prohlédnout, případně ji nechat pár dní v izolaci, než jsme si jistí, že je zdravá a bez škůdců.
Co způsobují?
Puklice i štítenky sají šťávu z listů, na nichž vznikají jsou šedé skvrny. Povrch listů je lepkavý. Rostliny zbrzdí svůj růst, jsou na nich světle zelená až žlutá místa, začnou opadávat spodní listy, mladé vrcholy a čerstvé výhony rostlin jsou deformované. U jehličnatých rostlin začnou zasychat špičky jednotlivých jehlic, případně zcela opadají. Tito škůdci rostliny sáním šťávy oslabují tak dlouho, až napadená květina uhyne.
Jak se jich zbavit?
Nejprve napadené rostliny izolujeme od zdravých. Chemie je k hubení těchto škůdců málo platná. Puklice a štítenky mají totiž ochranné povlaky, které zamezují průniku pesticidních látek do jejich těl. Vhodnější jsou systémové přípravky, například minerální oleje Biool nebo Frutapon, dále o biochemikálie Calypso 480 SC, Mospilan 20 SP, PukliStop. Olejové přípravky ucpávají dýchací otvory, takže škůdce musíme při postřiku dokonale zasáhnout, aby se účinnost prostředku projevila. Z domácích prostředků můžeme úspěšně použít obyčejný stolní olej, do něhož namáčíme kousek vaty nebo tampony a listy opatrně očistíme. Pod touto olejovitou vrstvičkou, stejně jako u chemických olejových přípravků puklice nemohou dýchat a hynou. Olejem natřené rostliny nesmíme stavět na přímé slunce, které by jim mohlo popálit listy. Další možnost skýtá biologická ochrana – dravé australské slunéčko Cryptolaemus montrouzieri.
Domácí prostředky na puklice a štítenky
Než začneme s léčbou, měli bychom ale nehtem nebo tupým nožíkem – opatrně, abychom nepoškodili už tak oslabenou rostlinu – všechny puklice či štítenky odstranit. Pak si namícháme mýdlovou vodu (nebo vodu s jarem a podobný prostředkem) s trochou lihu a několika kapkami oleje. Menší rostlinu do tohoto roztoku celou ponoříme, větší potíráme vatičkou, nebo aplikujeme postřikovačem. Tuto kúru (ale i kúru s koupenými prostředky) po asi dvou týdnech několikrát zopakujeme, aby se zlikvidovala všechna vývojová stádia. Rozhodně rostlině vyměníme substrát (starý zlikvidovat – mohou v něm být vajíčka).
