Z dlouhodobé statistiky plyne, že v domácnostech u nás průměrně hoří denně sedmkrát. Zraněn je přitom jeden člověk, a co pět dalších dní jeden zemře. A to jsou jen údaje, které evidují hasiči. Požáry, které uhasí jejich účastníci sami či se sousedy ve statistice nejsou. Škody jdou do miliard korun, a to nejde jen o tovární haly, stohy nebo táborníky podpálené lesy. Patří sem i naše kuchyně s hořícím sádlem, počítač se zadřeným ventilátorem v pracovně, vajgly na koberci a ty zatracené romantické svíčky kdekoliv. Ohni, který čeká, do čeho se zakousne, zabrání hlásič požáru.
Naše domácnosti požáru nabízejí spoustu příležitostí. Jsou prosíťované kabely, nabité elektronikou a materiály, které po zahoření dusí víc, než plynová komora. Velké nebezpečí číhá, když lidé spí, a nikdo si ohrožení nevšimne. Nejdřív spáče přiotráví toxické zplodiny a znehybní ho a pak už spolehlivě uhoří. Probudit ho v čas by mohla celkem malá, ale neobyčejně účinná věcička.
Kouzelná krabička – hlásič požáru
Instalace požárního hlásiče je spolehlivá a levná. Jedná se o jakýsi elektronický nos – chytrou plastovou krabičku o průměru asi dvanácti centimetrů. Přístroj umístíme na strategickém místě – nejlepší to je na stropě v obytné místnosti či na chodbě. Hlásič je velmi citlivý: stačí málo a čidlo zaregistruje kouř nebo výrazněji zvýšenou teplotu. Poté siréna spustí alarm, který by vzbudil i jen trochu živého a upozorní ho tak na nebezpečí. Nemusíme mít obavy z dalších drátů v místnosti, krycích lišt a nebo sekání kvůli vedení. Zařízení je plně autonomní, a tak nepotřebuje napájení z elektrické sítě – je na baterky.
Instalace je jednoduchá
Existuje několik typů, z nichž některá lze připojit na zabezpečovací ústřednu EZS či k dalším alarmům. To má výhodu u rodinných domů, které jsou přece jen rozlehlejší. Bez hlásiče se v podkrovní ložnici můžeme probudit, až když požár v garáži strávil auto a zahryzl se do domu. Autonomní jednotka se připevní vruty nebo přilepí, což by měl zvládnout i průměrný nešika. A baterie stačí zhruba na rok. Devadesátidecibelovou sirénu nelze přeslechnout, ale jinak je chod celého zařízení zcela bezhlučný. Ani se od něj nešíří elektronický smog, jehož je beztak naše prostředí víc než plné.
Heslo hasičů
Hasiči vymysleli heslo „Je lepší když vás budí hlásič, nežli hasič!“. Mají pravdu: podle platné vyhlášky č. 23/2008 Sb. O technických podmínkách požární ochrany staveb. Sice nemusíme mít hlásič v domech a bytech starších než zákon, ale hasiči ho upřednostňují. A zdravý rozum by velel si ho opatřit, i když nemusíme. Vhodná místa jsou v rodinném domě na chodbě vedoucí k východu z bytu. Dále v centrální části bytu, v každém patře a v oddělených prostorách, třeba v dílně nebo v garáži. Hlásič fungující na ionizačním principu poklesu vodivosti vzduchu v kouři či jiných zplodinách hoření není ideální v garážích či kuchyních.
Na optickém principu
Hlásiče pracující na optickém principu jsou zase méně citlivé na kouř vzniklý hořením kapalin (třeba benzinu). Doplňuje je detektor teplot. Méně se hlásič požáru hodí do dílen a koupelen. Obecně bychom neměli hlásiče umisťovat do rohu místnosti, v průvanu či u ventilátoru nebo klimatizace. Rozum dá, že ani v domácí kuřárně či nad sporákem. To proto, že z neustálého troubení prý kdysi spadly i hradby biblického Jericha.
