Filodendron patří k nejatraktivnějším a nejčastěji pěstovaným popínavým pokojovým rostlinám a jejich obliba neklesá. Vyskytují se v mnoha druzích a některé se sobě ani nepodobají. Liší se především tvarem, zabarvením i velikostí listů – od několika centimetrů po více než půl metru. Pěstovat filodendrony je poměrně snadné, zejména nejčastěji se vyskytující druh Philodendron scandens, který snese i začátečnické chyby pěstitele.
Filodendrony (Philodendron) pocházejí z deštných pralesů amerických tropů a západní Indie, kde se pnou po kmenech stromů, k nimž se přichycují vzdušnými kořeny, až k jejich vrcholkům. Jejich vzdušné kořeny zprostředkovávají rostlinám vzdušnou závlahu. V bytě zpravidla nevyrostou víc než něco přes dva metry. Rod Filodendron patří do čeledi aronovitých (Araceae) a čítá více než 900 základních druhů. Základně se dělí podle vzrůstu – jsou to liány nebo přisedlé epifytní růžicovité byliny, či stromkovité formy s kmenem a trsem listů na vrcholu. Filodendrony v domácím prostředí většinou nekvetou, pěstují se pro dekorativní střídavé řapíkové listy. Ty se často vytvářejí na základně starého listu, který odumře. V přirozením prostředí filodendronů vyrůstá květenství v paždí listů. Plody jsou jedlé, mají modrou, purpurovou nebo žlutou barvu, jsou kulaté nebo oválné, váží asi 40 gramů. Pod tenkou kožovitou slupkou se skrývá sladká a šťavnatá rosolovitá dřeň.
Odrůdy a kultivary
Rozlišují se dvě základní skupiny filodendronů. Do první skupiny se řadí popínavé druhy, kterým v domácím prostředí pořídíme oporu – nejlépe mechovou hůl.
- Popínavé filodendrony: Z popínavých filodendronů se nejčastěji a nejsnadněji pěstuje liána Philodendron scandens (P. hederaceum) – na slabém stonku má menší (10-12 cm dlouhé), srdčité zašpičatělé listy; P. domesticum má masité lesklé listy; P. erubescens má tmavě zelené nebo načervenalé listy dlouhé až 40 cm, stonek a řapíky jsou červené. Jeho kříženci Red Emerald a Burgundy jsou barevnější; P. elegans má jemné listy dlanitě zpeřené s úzkými úkrojky; P. verrucosum má lesklé listy se světlou žilnatinou dlouhé až 75 cm; P. melanochrysum má krásné a sametové listy dlouhé asi 25 cm;
- Stromkovité filodendrony: druhá skupina filodendronů není popínavá a často tvoří kmen. Rostliny patří k těm mohutnějším a mají velké a značně vykrajované listy. Mezi často pěstované patří P. hastatum a jeho kříženec P. Tuxla; P. bipinnatifidum má silný kmen a obrovské, dvakrát zpeřené listy; P. imbe rychle roste (až o metr za rok); P. bipinnatifidum má velké, jednoduché, hluboce laločnaté listy délky až 1,5 metru, které jsou spojeny dlouhými řapíky; P Imperial Red má velké zeleno-červené listy rozprostřené do šířky a robustní červené stonky; P. wendlandii má úzké dlouhé listy se světlejší žilnatinou; P. eichleri má velké lesklé, hluboce vykrajované listy.
Stanoviště
Filodendrony pocházejí z tropických lesů, kde rostou pod stromy, a proto nesnášejí přímé slunce. Upřednostňují rozptýlené světlo nebo polostín, kromě odrůd s panašovanými listy, které potřebují více světla. Celoročně jim vyhovuje pokojová teplota a vlhký vzduch. Popínavé filodendrony potřebují oporu.
Pěstování
Filodendrony pěstujeme nejlépe v humózním, slabě vlhkém (ale ne přemokřeném) substrátu s příměsí rašeliny. Potřebují značnou vlhkost – pravidelnou zálivku a rosení, případně květináč obložíme vlhkou rašelinou. Přelitým rostlinám žloutnou listy. Jestliže konce vzdušných kořenů popínavých druhů zapíchneme do zeminy, zlepší se tím přívod vody k listům. Popínavky potřebují oporu – nejlépe mechovou hůl (viz níže). Pokud rostlinu pěstujeme jako převislou, je vhodné zaštipovat výhony, abychom podpořili bohaté větvení. Stromkové druhy také rosíme a vzdušné kořeny rozhodně neodstraňujeme. Přihnojujeme v době vegetace běžným hnojivem pro pokojové rostliny. Na jaře filodendrony podle potřeby tvarujeme, nemají-li pěkný tvar, nebo jsou-li přerostlé, můžeme je radikálně seříznout, což tyto rostliny snášejí dobře a brzy obrazí a zhoustnou. Přesazujeme podle potřeby asi jednou za dva roky, starším rostlinám stačí jen vyměnit část zeminy. Většinu filodendronů můžeme úspěšně pěstovat jako hydroponie.
Výroba mechové hole
Mechová hůl je vhodná opora pro pnoucí rostliny, jakými jsou právě filodendrony, ale i monstery, břečťany a další popínavky se vzdušnými kořeny. Vlhkost mechu, který hůl obsahuje, má velmi příznivé účinky na celou rostlinu. Mechovou hůl vyrobíme z plastové sítě, kterou stočíme do roličky o průměru asi 5-7 cm a vyplníme ji vlhkým rašeliníkem. Hůl spodním koncem upevníme do květináče pomocí tyček, které prostrkáme skrze oka sítě. Vedle hole rostlinu zasadíme a květináč vyplníme zeminou. Do horní části roličky zasadíme malý květináč odpovídajícího průměru, skrze který mech průběžně zaléváme a rostlinu zavlažujeme.
Množení
Filodendrony množíme stonkové řízky nebo výhonky, které zakořeňujeme ve vodě nebo v pěstebním substrátu při pokojové teplotě. Z popínavých druhů odebíráme řízky, ze stromovitých druhů vrcholové výhony či nepříliš zdřevnatělé kmínky, které nařežeme na 10 cm tak, aby měly alespoň jeden pupen. Kořeny se objeví nejpozději do 40 dnů.
Použití a přínos
Popínavé filodendrony jsou vhodné do téměř každého interiéru, pěstované u opěry, jako převislé například v závěsných nádobách, stromkovité se hodí spíš do větších prostor, například na velké chodby na úřadech, do hal apod. Filodendrony jsou mírně jedovaté, nebezpečné jsou zvláště pro kočky. Plody jsou jedlé, mají modrou, purpurovou nebo žlutou barvu, jsou kulaté nebo oválné a uvnitř je sladká a šťavnatá rosolovitá dřeň. Některé druhy filodendronů mají léčivé účinky a ve své domovině se používají jako léky proti ekzémům a revmatismu.
