Keramická dlažba je stále velmi oblíbená podlahová krytina. Nejvíce se uplatňuje v koupelnách, na toaletách a ve stupních halách a v jídelnách. Velkoformátové dlaždice však vypadají velmi dobře i v obývacím pokoji a vhodné jsou i všude tam, kde počítáme s podlahovým vytápěním. Dlažba v bytě je praktická i krásná.
Dlažba v bytě má výborný tepelný odpor, proto teplo dobře akumuluje a potom pomalu uvolňuje. Keramická dlažba patří mezi ekologické materiály, neuvolňuje do ovzduší žádné škodliviny. Má téměř neomezenou životnost a hodí se prakticky do každého bytu. Samozřejmě s podmínkou, že zvolíme vhodný typ. Jedinou místností, kam architekti nedoporučují keramické dlaždice, je kuchyně. Zdravotně neprospívá těm, kteří zde pracují.
Typy dlažby
Keramické dlaždice dělíme v zásadě na glazované a neglazované, s povrchem hladkým nebo reliéfním. Stále oblíbené jsou leštěné neglazované dlaždice v lesklém provedení, připomínající leštěný kámen. Mají nízkou nasákavost a tím i dokonalou mrazuvzdorností, vysokou pevností v ohybu a velkou odolnost proti opotřebení. Ve starých stylových domech vypadá velmi dobře terakota. Jde o dlaždice a tvarovky z pálené hlíny. Vyznačuje se extrémní tvrdostí a vypadá dobře i v moderních interiérech. Velmi oblíbenou podlahovou krytinou jsou i rustikální matně glazované kameninové dlaždice. Mají teplé barevné tóny s různými odstíny mezi okrovou, červenou a hnědou a jejich příjemně matný povrch působí nenásilně. Používají se zejména do obytných místností. Kameninové dlaždice můžeme vybírat z různých velikostí a tvarů. Pokud materiál jedné části vykazuje odchylky barevného tónování, rozhodně to nemusí být vada: právě tato různorodost velké plochy oživí a učiní je zajímavějšími.
Při nákupu se zajímáme o:
- Stupeň odolnosti vůči otěru – I. a II. stupeň stačí do koupelen a na WC, náročnější provozy v bytě vyžadují stupeň vyšší. Do vstupních hal a předsíní je vhodnější stupeň III. Stupeň IV. vydrží téměř vše, tedy i maximální provoz.
- Protiskluzovou úpravu.
- Mrazuvzdornost – pro tu je podstatná nasákavost. Čím nižší, tím bude dlažba v bytě odolnější.
- Odolnost vůči chemikáliím.
- Kalibraci – neboli rozměrovou a rovinnou přesnost.
Detaily dlažby
Vedle výběru dezénu, barvy a velikosti záleží i na vhodné spárovací hmotě a ochranných hranách (profilech). Nezapomeneme ani na to, že konečný dojem vytváří zakončení, keramické sokly. Tyto pásky se vyrábějí ve velikostech odpovídajících formátům dlažby a jsou z estetického i praktického hlediska nenahraditelné. Chrání stěnu před vlhkem při vytírání. Protože se však nevyrábějí ke všem druhům dlaždic, nahrazujeme je rozřezanými dlaždicemi či plastovými, hliníkovými či mosaznými ukončovacími profily. Nevyplatí se spárovat dlažbu nebo obkládačky bílým nebo šedým cementem, který se časem začne drolit. Speciální spárovací hmoty plní funkci mnohem lépe a navíc obsahují i protiplísňové přísady. Aby spárování vypadalo dobře, je nutné dodržovat přibližně dvoumilimetrové mezery.
Přípravné práce
Nejprve si vyměříme podlahu a vypočítáme počet potřebných dlaždic, jakož i pásků potřebných pro sokl. Při zjišťování počtu dlaždic, jež budeme potřebovat, bychom se měli zamyslet nad tím, jakou podobu chceme dát okraji podlahy, popř. přechodu mezi podlahou a stěnou. Od některých – ne ode všech – typů kameninových dlaždic existují i speciální zalomené dlaždice pro přechod z podlahy na stěnu. Tato patka je žádoucí jen u neobestavěných stěn – za nábytkovou stěnou nebo kuchyňskou linkou by spíš překážely. V obytných místnostech dostávají často přednost běžné podlahové lišty. Kromě dlaždic, soklů, lepidla a spárovací hmoty si připravíme vodováhu, řezačku na dlaždice nebo štípací kleště na dlaždice, pryž na spáry, košťátko, zubovou stěrku a houbu.
Rovnání podlahy
Povrch pro pokládku dlažba v bytě musí být dokonale rovný. Pokud není, srovnáme ho rozlitím hmoty, která se nazývá nivelační stěrka. Teprve po důkladném vyschnutí stěrky můžeme přistoupit k vlastní pokládce dlažby. Pokládat můžeme dvěma způsoby, buď konvenčně do maltového lože (tento způsob je již v domácnostech stále méně využíván. Druhý, současně oblíbený způsob pokládky je lepení dlažby na rovný podklad speciálním lepidlem.
Řezání dlaždiček
Řezačkou na dlaždice lze obklady řezat velmi přesně a s vynaložením minimální námahy podél předkreslené linie. Malé kousky, úhly, polokruhové části po nepatrných částech vylamujeme z dlaždice speciálními štípacími kleštěmi. Pokud by byly kousky příliš velké, dlaždice by mohla prasknout.
Lepení dlaždic
Dlaždice pokládáme na naprosto rovný podklad. Zubovou stěrkou naneseme na dlaždici lepidlo – různá tloušťka ve vrstvě umožňuje v případě potřeby dlaždici mírně posunout. Rovnoměrnou šířku spár zajistí spárové plastové kříže, které mají tu výhodu, že jsou nižší než dlaždice. Nemusíme je tedy po pokládce pracně vytahovat, mohou ve spárách zůstat a my je v závěre překryjeme spárovací hmotou. Pokládat začínáme u stěny proti dveřím, na nejvíce viditelnou část podlahy dáváme celé dlaždice, řezané díly na stranu, která není tam na očích.
Vyplňování spár
Dlažbu spárujeme, až když je položená celá podlaha. Nejdříve spáry vyplníme poměrně suchou maltou, kterou do spár vpravíme smetáčkem. Potom naneseme spárovací pryží téměř tekutou maltu a zatlačíme do spár. Necháme ji zavadnout a teprve poté omyjeme povrch houbou. Zbývající lehký šedý nános odstraníme pomocí čistidla na kámen. Nakonec dlaždice ošetříme leštícím přípravkem. Maltu úspěšně nahradíme tmelem na spáry v kartuši, z níž vytlačujeme pistolí proužek odpovídající šířce spáry. Barvu spáry si můžeme vybrat tak, aby odpovídala odstínu dlažby nebo mu kontrastovala.
