Difenbachie, Mramornatka patří přes svou nebezpečnost k oblíbeným pokojovým rostlinám, a to jak pro svou výšku, tak pro nápadné zelenožluté nebo zelenobílé skvrnité listy. Je nutné vědět, že je tato rostlina jedovatá a proto je nezbytné pěstovat ji zcela mimo dosah malých dětí. Na druhou stranu má kromě skvělého vzhledu i takovou pozitivní vlastnost, že dokáže značně zlepšit vzduch v místnosti tím, že pohlcuje škodliviny z ovzduší.
Difenbachie (Dieffenbachia) pochází z deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky a patří do čeledi áronovitých (Araceae). Z tlustého vzpřímeného stonku vyrůstají nápadně velké listy se silnými řapíky. Rostlina poměrně rychle dosáhne výšky před 150 centimetrů, ale ve spodní části se pak často vyholuje. Pokud nám již nevyhovuje vzhled diefenbachie, seřízneme ji asi 10 cm nad zemí a z pahýlu kmínku brzy vyraší nová, pěknější rostlina. Z odříznutého vrcholu snadno vypěstujeme další rostlinu.
Odrůdy a kultivary
V názvech diefenbachií nemají zcela jasno ani odborníci. Obecně se rozlišují podle velikosti listů, barev a skvrn. Nejčastěji se pěstuje Difenbachie skvrnitá (D. picta maculata) s krémově bíle panašovanými listy. D. seguine ‚Exotica‘ má skvrny různě rozházené, D. picta Rudolph Roehrs, D. Marianne nebo D. bowmannii ‚Camilla‘ mají většinu plochy listů bílou nebo světle zelenou, řapíky a okraje pak tmavozelené. D. amoena má listy až 45 cm velké a kultivar ‚Tropic Snow‘ má výraznou barvu – tmavozelenou a bíle pruhovanou. D. bausel má žlutozelený listy a D. oerstedii má celý list zelený, jen střední žebro je bílé.
Stanoviště
Difenbachie vyžaduje světlé stanoviště, ale nesmíme ji vystavit přímému slunci, protože by se vytratila kresba listů. Teplotu má ráda pokojovou, nejlépe 18 až 20 °C, která nesmí klesnout pod 15 °C a stoupnout nad 32 °C. Rostlina má ráda vyšší vlhkost a špatně snáší průvan.
Pěstování
Difenbachii pěstujeme ve větší nádobě s běžnou zeminou pro pokojové rostliny nebo zahradní zeminou složenou z listovky, rašeliny a hrubého písku, obohacenou dobře vyzrálým kompostem. Potřebuje pravidelnou zálivku, nejlépe odraženou vodou, ale na přemokření je citlivá a mohlo by dojít k uhnívání kořenů. Také je náročná na vzdušnou vlhkost, a pokud ji doma nemáme, měli bychom rostlinu pravidelně rosit a otírat jí listy vlhkým hadříkem. Dalším tipem je obložení květináče vlhkou rašelinou, nebo postavená nádoby na oblázky v misce s vodou. V zimě zálivku i rosení omezíme. Přesazujeme každý rok na jaře do o něco většího květináče a o trochu hlouběji.
Množení
Difenbachii množíme vrcholovými nebo kmenovými řízky s pupeny výhonů, které necháme zakořenit při vyšší teplotě ve vlhké zemině s použitím stimulátoru nebo i jen ve vodě. Některé odrůdy odnožují, lze tedy oddělit odnož a zasadit do samostatné nádoby.
Použití a přínos
Difenbachii pěstujeme nejlépe jako solitéru nebo jako dominantní rostlinu ve skupinách. Šťáva všech částí rostliny je jedovatá (více ZDE a ZDE. Při přesazování a jiné manipulaci je nutné umýt si ruce teplou vodou a mýdlem, nebo pracovat v rukavicích, rostlinu nenecháváme v dosahu dětí. Rostlina čistí vzduch, s velikostí listů roste i pohlcovací schopnost.
