Podle Slovníku spisovného jazyka českého je palanda vlastně lůžko z prken, pryčna. Nemusí tedy být patrová. Legrační je, že slovo palanda je odvozeno od slova palác a kdysi se tak v nadsázce prý označovalo vyvýšené lůžko v maštali určené pro kočího. Slovo pryčna pak podle jazykozpytců pochází ze Středo hornoněmeckého britissa znamenající laťku, nebo prkno. Patrové palandy do dětského pokoje tedy mají rozhodně zvláštní rodokmen.
Dětská palanda nebo patrová postel je praktický kus nábytku a v řadě případu řešení, kam s dítětem v mrňavém pokoji, kde využití vyvýšeného prostoru je předpokladem vykouzlení alespoň nějakého místa na dětský pracovní stůl a správnou židli. Pokud je v pokoji dětí víc, představují palandy nebo patrové postele často jedinou smysluplnou možnost řešení jejich ubytování, protože stejnou podlahovou plochu využijí dva (nebo dvě). Život nám navíc zpestří soudcování hádek, kdo bude spát nahoře a proč ratolest bydlící nahoře přes den okupuje postel ratolesti bydlící dole… a tak podobně a tak dále. Nicméně vědět bychom o palandách měli, že dítě na horní posteli dýchá teplejší a nepříliš čerstvý vzduch (zvláště v případě nižších stropů), a dítě na spodním lůžku zase inhaluje vlhkost odváděnou z postele nad ním. Často ovšem lepší řešení prostě nemáme.
Vše je v normách
Ať už palandu pro dítě koupíme nebo sami vyrábět, splňovat by měla především bezpečnostní hlediska. Ono je bydlení s malým potomkem vždycky náročné, protože mimo lásku a porozumění se mu náleží zázemí dávající mu soukromí a bezpečí. U patrových postelí je naplnění toho posledního slova klíčové: a protože žijeme ve světě, kde téměř vše podléhá normám, ČSN EN 747-1 tvrdí, že žádná palanda NENÍ bezpečná pro dítě mladší šesti let. Podle výzkumníků je totiž dětský spánek velmi tvrdý, přesto že se při něm dítě hemží a riziko úrazů je tedy značné. Víte, že až patnáct procent předškolních dětí trpí náměsíčností? Pro ty samozřejmě není patrová postel bezpečná vůbec. Bezpečnostní normy se proto soustřeďují na stabilitu konstrukce, vhodné materiály a rozměry. K tomu bychom měli zohlednit šířku špryclí žebříku k palandě, zaoblení hran, rohů a vyčnívajících částí.
Záleží i na centimetrech
V případě, že se do výroby dětské palandy pustíme sami, měli bychom při projektování dodržet následující zásady:
- Pro zachování cirkulace vzduchu v místnosti by spodní lůžko palandy mělo být minimálně 40 cm nad podlahou. A nad horním lůžkem by mělo zbývat 100 centimetrů do stropu (ideální výška horní postele nad podlahou by měla být 155 centimetrů).
- Síla nosných sloupků alespoň 20×20 centimetrů zajistí spolehlivou stabilita horního lůžka.
- Vzdálenost mezi příčkami žebříku by měla být stejně jako jeho minimální šířka 30 centimetrů.
- Stejná má být i minimální výška zábradlí či jiných zábran na kraji horního lůžka patrové postele.
I jiná zábradlí mohou být nebezpečná
Když už jsme u „žbrlení“ u paland, máme-li v domě děti, nezanedbáme ani zábradlí do patra a nebo do podkroví. Zde základní pravidla dává příslušná vyhláška (č. 137/1998 Sb. – „O obecných technických požadavcích na výstavbu“). Pohlídáme si i detaily. Výplně zábradlí: mají být plné, tabulové nebo se svislými tyčovými prvky, po nichž se nedá lézt jako po žebříku. Mezery v zábradlí nesmí přesahovat šířku 12 cm, aby se mezi ně nevešla dětská hlava. A mezera u země ne vyšší, než 10 cm – jen tak pod zábradlí dítě nestrčí nohu. Výška madla při hloubce prostoru do 3 metrů je minimálně 90 cm od podlahy. Nesmí mít ostré hrany či výstupy. Pokud je hloubka v rozmezí od 3 do 12 m, madlo umístíme nad podlahu 100 cm. Dodržení centimetrových vyhlášek vás ochrání před soudy a pojišťovnou – nic míň, ale také nic víc!
