Další jedovaté pokojové rostliny

Jedovatost rostlin způsobují látky v nich obsažené a působící jako jedy – toxiny, toxické látky. Po vniknutí do našeho těla požitím nebo poraněním, a to i v nepatrném množství, mohou poškodit lidský nebo zvířecí organismus, v případě velkých dávek i nezvratně. Po předchozím článku následují další jedovaté pokojové rostliny, ale existuje četné množství dalších.

Některé z jedů obsažených v rostlinách:

• Alkaloidy jsou dusíkaté látky zásadité povahy. Tvoří soli s organickými kyselinami a i v malém množství jsou prudce jedovaté. Najdeme je například v ocúnu, oměji a v máku.
• Silice, pryskyřice, hořčiny jsou složité směsi látek různých vlastností. Silice (éterické oleje) jsou voňavé a těkavé látky, prudce jedovatá je např. silice chvojky klášterní, túje aj. Jedovaté pryskyřice se nacházejí např. v konopí, hořčiny v mimoletu, rododendronu aj.
• Glykosidy jsou složené ze dvou složek – cukerné (nejčastěji glukóza) a necukerné, která je zpravidla prudce jedovatá a najdeme ji např. v konvalince, náprstníku, hlaváčku.
• Saponiny jsou látky příbuzné glykosidům. Jejich vodné roztoky silně pění. Vstřebávání saponinů z trávicího ústrojí je omezeno, takže při požití ústy příliš neškodí, avšak mohou dráždit pokožku a sliznice. Obsaženy jsou např. v bramboříku a břečťanu.
• Toxalbuminy mají schopnost srážet červené krvinky. Nacházejí se např. v semenech skočce nebo akátu.
• Není na škodu se s jedovatými rostlinami seznámit a zacházet s nimi pokud obezřetněji. K dalším jedovatým polohovkám patří:

Kroton pestrý, Podivec pestrý (Codiaeu variegatum)

– kožovité listy jsou široce oválné, s výraznou pestrou kresbou (zejména podél žilnatiny) ve žlutém, červenavém až nahnědlém vybarvení. Velmi drobné, téměř neznatelné bílé květy tvoří hroznovitá květenství, kvete výjimečně. Kroton obsahuje bezbarvou šťávu ze směsi různě účinných, dosud přesněji neidentifikovatelných látek. Při potřísnění šťáva na pokožce vyvolává ekzémy. U dětí způsobilo žvýkání listů podráždění v ústní dutině, nevolnost a zvracení. První pomoc podle obecných pravidel.

Monstera (Monstera)

– mohutná rostlina s polodřevěným kmínkem a vzdušnými kořeny. Dlouze řapíkaté listy jsou v mládí celokrajné, později laločnaté a proděravělé. Zejména stonky a řapíky listů obsahují jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého, případně další toxické látky. Šťáva z rostliny způsobuje na pokožce záněty, bolestivě též dráždí sliznici (slinění, otok jazyka, celkový útlum). Je zapotřebí dostatečný příjem tekutin, standardní postup a odborná léčba potíží.

Oleandr obecný (Nerium oleander)

– úzce kopinaté listy vyrůstají v přeslenech nejčastěji po třech. Květy Oleandru jsou červené, růžové, bílé, zřídka žluté. Některé kultivary jsou velkokvěté a plnokvěté. Účinnými látkami této dřeviny jsou srdeční glykosidy – oleandrin, heroin a neriantin. Otravami, které jsou vždy vážné, byli postiženi lidé i hospodářská zvířata po požvýkání listů nebo květů. Dochází ke zvracení, závratím, nepravidelnému tepu, křečím a horečkám. Otravy mohou končit smrtí. Nezbytná je rychlá lékařská pomoc, bezprostředně je třeba u postiženého vyvolat zvracení, zajistit výplach žaludku a podávat aktivní uhlí. Listová šťáva způsobuje na kůži záněty.

Prvosenka nálevkovitá (Primula obconica)

– trvalka Primule s přízemní růžicí srdčitých, žláznatě chlupatých listů. Skoro celý rok kvete bělavými, růžovými, červenými až fialovými květy, v závislosti na kultivaru. Zvláštní žláznaté chlupy obsahují žlutozelený sekret s pryskyřičnou jedovatou látkou, zvaný primin, silně dráždící při dotyku pokožku. Vyvolává i silný zánět, někdy také v oblasti očních víček. Léčbu stanoví lékař.

Řemenatka oranžová, Klívie (Clivia monista REGEL)

– trs hřebenitých listů Klívie je sestaven ve dvou řadách. Jsou dlouhé až půl metru, tuhé a temně lesklé. Květenství na pevném stvolu je tvořeno až 20 oranžovými, někdy téměř červenými květy. Rostlina, zejména listy obsahují žlutou mléčnou šťávu, která je jedovatá přítomností alkaloidů (lykorin, klivimin). Po požití se dostavuje slinění, zvracení a průjem, větší dávky mohou způsobit ochrnutí až kolaps. Pomoc se poskytuje podle obecného postupu, nutné je zajistit lékařské vyšetření.

Brambořík perský (Cyclamen persicum)

– je krátkodobá rostlina s podzemní hlízou a trsem srdčitých listů s proměnlivou kresbou. Jednotlivé květy mají nazpět ohnuté korunní cípy a ze zašpičatělých poupat rozkvétají v rozmanitých barvách od bílé až po nachovou. Především hlíza Bramboříku obsahuje jedovatý glykosid cyklamín, který se sušením nebo vařením ničí. Pro člověka jsou jedovaté už 0,3 g čerstvé hlízy. Následkem otravy jsou značné zažívací potíže a křeče, podává se aktivní uhlí. Při kontaktu s kůží vyvolává u citlivých osob lokální podráždění.